Jak fotit UFO

    Tato kapitola chybí ve všech návodech k používání fotoaparátu, ať si koupíme klasický anebo digitální. Nebude to lepší ani u mobilních telefonů. Podle toho pak vypadají výsledky. Jde o typický jev letních prázdnin. Právě o nich se dá nejvíc takových obrázků vidět v tisku. A je na nich zřejmé, jak nepřipravené zastihl tento jev autory. Podobně načasované jsou třeba Perseidy nebo Leonidy, ty dokonce mnohem přesněji. Přesto je nelze pozorovat na obloze velkoměsta, jsou totiž příliš slabé proti světelném smogu. Vnucuje se podezření, že prázdniny jsou ve stejnou dobu v celém vesmíru. Není tomu tak. Jde o rytmus novinářské práce. Potkat UFO můžete kdykoliv, ale jen o prázdninách vám to otisknou.  

   Další problém je, jak UFO poznat. Není totiž pravda, že v každém sedí Marťani. Létající talíře jsou jen podskupina jevů zvaných UFO. Pokud se vyskytnou v některých rodinách, není tam obvykle nikdo, kdo by měl čas a pomyšlení je fotit. Dokonce tam nebývá ani fotoaparát, když místo něj musejí stále dokupovat nádobí. Vědecky vzato je UFO zkratka, česky přeložitelná jako NLP neboli neidentifikovatelné létající předměty. Takže když nafotíte cokoli identifikovatelného, do kategorie UFO to nespadá. A také to musí létat. Záhady na smetišti či na abstraktních obrazech v galerii se nepočítají, ani sochařské.

    Dá se říci, že UFO je produkt studené války (stejně jako technologie digitálního focení). Právě v ní bylo důležité rozlišit nepřítele od mimozemšťana, zvlášť když mohl být obojím zároveň! Co by nám asi studená válka přinesla, kdyby se znovu vrátila? Pomstu obyvatel Pluta za jeho vyřazení ze seznamu planet asi těžko. Záhadné objekty, ať přírodní či umělé, lze čekat spíše v oceánu, a v téže souvislosti! Před rokem 1945 zmínky o UFO nenajdeme, tehdy totiž ta zkratka vznikla. O Marťanech se píše od druhé půle devatenáctého století, přibližně od chvíle, kdy se podařilo vyfotografovat kanály na Marsu. To se s amatérským vybavením nepodaří ani dnes. O světelných znameních na nebi se píše už ve středověkých kronikách, hledali tam anděly. 

ilustrace Viki Shock

   „Širokoúhlé“ zachycení noční oblohy se dařilo už na mokré desky. Dodnes nemáme lepší způsob, jak zachytit meteorické roje, pomáhá to objevit komety. Z pochopitelných důvodů se takto nedá vyhnout zachycení letadel. Ta nesmí létat nad jadernými elektrárnami. Právě tam lze podle některých ufologů očekávat zájem „talířů“. Přelet zářících  objektů by zničil i práci astronoma fotícího některou mlhovinu. Její expozice trvá totiž až několik hodin. Nic takového dosud hlášeno nebylo.

  

Ve dne lze UFO zachytit snadněji, ale bez dlouhých ohnisek podrobnosti nečekejme. Pro ty, co chtějí podobnou událost padělat ovšem platí, že čím méně kvalitní foťák, tím menší riziko odhalení. A lepší neidentifikovatelnosti.

Jak klást hloupé otázky

   Možná by bylo užitečnější, než se zdá, uspořádat takovýto seminář. Postavit to, co děláme bezděčně, na profesionální úroveň. Lépe bychom pak tyto rozeznali v řeči ostatních lidí. Odlišit chyby v myšlení od účelové demagogie nebo neznalosti dané problematiky. Také absence smyslu pro humor může zamlžit tuto oblast komunikace.  

   Položit hloupou otázku vědomě je totiž těžší, než se zdá. V ústech jenom trochu zkušeného demagoga, je to mocná zbraň. Dokáže totiž přesvědčit dav, že takové jsou naopak všechny ostatní.  Zvláštní případ jsou citáty. Schovat se za autoritu je alibi vždy. Kdo dokáže manipulaci se souvislostmi nebo špatný překlad? Můžeme je ovšem také dostat. V tom případě je první pravidlo otázku nezamítat ani nevyvracet! Není totiž vyloučeno, že tazatel má odpověď připravenu a jen nás zkouší. Pak nám nepomůže, je-li hloupá i ta odpověď.

   Není náhoda, že v Platonových dialozích  žádnou hloupou otázku nenajdeme. Je to jen jasný důkaz kvality vedoucího semináře. Ne každá otázka je však tolik filosofická. Když na otázku „Nevíte, kolik je hodin?“ odpovíte „Nevím.“, bude tazatel zklamán. Odpovíte-li „Ano, vím!“ bude zmaten. Můžeme jej však odbýt ještě hůř: doporučením „Najdi si to na internetu!“ 

Jeden svět nestačí!

říká agent 007 a ten film se tak jmenuje. Má pravdu! Prostor zbavený jakékoli hranice má tu vlastnost, že z něho nelze vystoupit. I kdyby to byl celý vesmír, splní tím definici vězení. 007 takto odpovídá na nabídku vlády nad celý světem spolu s někým. On takto zmenšit počet vládců nechce. Za nejvýraznější projev svobody nám byla po roce 1989 nabízena „možnost cestovat“. Hned nato jsme dostali vynadáno od liberálů všech barev, že se málo snažíme vandrovat za prací třeba k protinožcům. Kdepak jsme to jen slyšeli, že svoboda je poznaná nutnost?

„List ve větru svůj pohyb nevnímá. Aby si ho uvědomil, musí větru klást odpor,“ říká Saint Exupéry v Citadele. Tulák se liší od bezdomovce posouváním své osoby po planetě. To však není pohyb, je to jen udržování kvantového stavu tuláka! Překonání hranice je smyslem každého sportovního rekordu. Co by z něj zbylo, kdyby žádná nebyla? Každá hranice má dvě strany a její překročení je volba! A volit je projev svobody, máme-li z čeho. Kdo nás chce té volby zbavit, bere nám svobodu. Svět zmenšený globalizací už začíná být „těsný kolem boků“. Vnitřní emigrace do drogových rájů je logický výsledek. To chceme?

„KONEC SVĚTA se blíží!“ volají v určitých intervalech různí kazatelé.

„Už zase?“ ptá se ten, komu se už nějaký „jeho svět“ rozpadl. K tomu pocitu stačí i nešťastná láska. A ještě víc o tom ví ten, kdo přežil velkou válku.

„Žijeme v nejlepším z možných světů,“ říká ten, kdo chce být optimista. Dělí tím světy na virtuální a paralelní.

Vinetou

byl americký Indián, který nikdy nežil. Napsal jej německý spisovatel, který nikdy nebyl v Americe. Ty filmy se natáčeli v Jugoslávii, která již neexistuje. V německých filmech hrál Vinetoua francouzský herec. A teď mi řekněte, který jazyk je Vinetouova mateřština?

   Jsou lidé, kteří odmítají dabing. Prý si má i skladník ve šroubárně poslechnout Vergilia v originále. Vynechme z této debaty pohádky pro malé děti, které ještě neumějí číst. Většina filmů pro dospělé je také pohádkami a negramotných dospělých je ve světě dost. O Vergiliovi ještě žádný film natočen nebyl. Kdyby byl, asi ne ve staré latině. Stejně jako Spartakus nebo Kleopatra byly filmy hollywoodské a nikdo se nedivil, že titulní postavy mluví anglicky. Zastánci původních verzí by asi měli problém s díly Bergmana či Kurosawy. Římský císař Nero mluvící anglicky má být samozřejmost?

   Podtitulky mají ještě jeden problém. Jsou stručnější než původní dialog. V muzikálech tak například mizejí rýmy z písní. Nejde ani tak o ně, nýbrž o hudbu a tanec. Scéna se tím však stává poněkud dadaistickou. Dabovat nelze ani operu. Její „mateřštinou“ je italština. V DVD lze jazyky střídat. Co by tomu asi řekl Vinetou? A co teprve Old Shatterhand? 

Lolitky malé a větší

   Lola je běžné dívčí jméno v německy mluvících zemích. Nabokov použil jeho zdrobnělinu jako odkaz. O dívce, která si zkrátila dětství vztahem k muži, jenž by mohl být jejím otcem, totiž napsal již pan dvorní rada Goethe. Je to každopádně mnohem příjemnější způsob, jak přijít o dětství, než když desetiletí chlapci kdesi v Africe musejí být vojáky. Ve dvaceti pak zjistí, že jsou negramotní a nic jiného než zabíjet kulometem neumějí. V rozvojových zemích lze vidět i desetileté nevěstky. Tam však ani k životu dospělé ženy nebývá žádného většího vzdělání potřeba, neboť je to v souladu s Koránem. Ten nevidí důvod k rovnoprávnosti, bezpečí dívkám však zaručuje prostřednictvím otce či bratrů. Jsou však země, kde dětství chudých nestojí za nic (slušně řečeno), a desetiletá nevěstka stejně nikdy panenky neměla. U nás k dětství patří škola. Již za Husitů byl římský kardinál šokován, že si český sedlák čte bibli sám a bez faráře. To u sousedů nebylo. Po roce 1968 jsme vtipkovali, že je u nás 200 000 negramotných, ale pouze dočasně.

  

 Na prahu třetího tisíciletí se dozvídám, že se k prostituci rozhodují i studentky vysokých škol. Asi neplánují odbornou kariéru, nejspíš svůj diplom moc nevyužijí. Nemají nevinnost Nabokovy hrdinky. Zřejmě je naše společnost naučila, že o peníze jde teprve až v první řadě. Ale je pravda, že lidé prostituci nevynalezli, sex za banány provozovaly už gorily. 

Ilustrace Viki Shock (Večerníček nám konečně dospěl)